OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O THROES (oficiálne si to píšu skôr ThrOes) som donedávna nechyroval, stávajú sa však na Slovensku kadejaké náhody a tak mi jedného dňa v schránke pristál exkluzívne spravený digipack s takmer sedemdesiatimi minútami hudby. Dvoch z troch ľudí, ktorí tento album stvorili, asi ani nebudete poznať, ale ak vám je povedomé meno bubeníka, tak áno, je to TEN Kevin Talley, ktorý okrem toho, že bol súčasťou zostavy BDM ikony DYING FETUS, účinkuje alebo účinkoval v desiatkach iných skupín a jednou zo zastávok na jeho hudobníckej ceste boli aj THROES z Hobartu v Tasmánii.
Tento svojský hudobný úkaz tam existuje už od roku 2003, počtom položiek v diskografii však neohúri – jedno demo z roku 2005 a konečne po jedenástich rokoch ticha debutový album. Archívy jeho tvorbu hodili do vreca s nápisom „avantgardný black metal“, ale na to v podstate môžete zabudnúť, možno to platilo pre staré veci. Aktuálnych desať skladieb je hudobne niekde inde, nie že by hudba austrálskeho spolku nevyznievala dostatočne temne, mrazivo a zlovestne, ale čierneho kovu je tu minimum, a to ešte sa s ním stretávame v jeho modernejšej, skôr drásavo disharmonickej podobe. Na nejakých krídlach vznešene ponurých harmónií si určite nezalietate. Post-blacky typu Poliakov ODRAZA či odrazy blbých stavov NACHTMYSTIUM/HATE MEDITATION, jedine ak tak.
„Dissident metal“, ako si to THROES nazvali sami, stojí na základoch, v ktorých nájdeme veľa takých stavebných kameňov ako sludge, industrial metal a možno nejaký krásou a melanchóliou opovrhujúci strojovo odľudštený death/doom – na um mi prišli aj našinci 0N0. Drásajúce riffy vo valivých pomalých a ťažkých stredných rýchlostiach, občas prerušené rýchlym náklepom, alebo rozpité v takmer ambientných medzihrách. V gitarách efektom prehnané zmrzačené postrockové riffy, búšiaca ťaživosť NEUROSIS, spomienky na postupy MINISTRY v ich najmetalovejších časoch, mučivé nálady MINDROT a ťažká psychedélia pre tých, ktorým sa páčia MINSK alebo COBALT. Hranie je občas na hranici minimalizmu, ale táto jednoduchosť vytvára správne podmračenú atmosféru.
Istú melodiku možno nájsť v niektorých zľahka sólujúcich gitarových linkách, prípadne v mrazivých náladovejších momentoch. Textové posolstvá (tak trochu psycho) prinášajú vokály naplnené utrpením a zlobou, a je tak trochu škoda, že v booklete sú texty zverejnené štýlom, aký mne osobne berie chuť študovať ich podrobnejšie, tu tento umelecký zámer ide skôr proti poslucháčovi. Pokiaľ ide o technické veci ako zvuk, tak ten je v rámci žánru dobre urobený, s hudbou dokonale korešponduje. A digipackové balenie albumu, vydaného v tisíckusovom náklade, oko rozhodne poteší.
„Disidentský metal“ z opačného konca sveta je na počúvanie stredne ťažká vec pre tých, čo to radi drsne, a ak máte radi zúrivosti na pomedzí sludge, industrialu a temného metalu, THROES vás baviť budú.
7,5 / 10
Trent Griggs
- gitary, basgitara, EBow, vokály
Jamie Ludbrooke
- sprievodné vokály
Kevin Talley
- bicie
1. Permanent Midnight
2. Shock To The Guts
3. Dead Lights
4. Conscience Makes Cowards
5. Nothing Left For The Vultures
6. Nowhere Else
7. This Viper Womb
8. Lavish The Anguish
9. Feed It
10. D.N.A. Corruption
This Viper Womb (2016)
The Drowning Rituals (2005)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.